17. března 2022
Aktuality
Oblastní charita byla v Náchodě založena v roce 1992 a v letošním roce to tedy bude již 30 let, co v regionu působí. Postupem času poskytuje čím dále tím více služeb. Přečtěte si příběh z Domu na půli cesty - azylového domu pro mladé, který sídlí v Mlýnské ulici.
Klient, říkejme mu třeba Václav, k nám přišel ve věku 24 let z výkonu trestu na doporučení sociálního pracovníka věznice. Se základním vzděláním, protože studium oboru kuchař - číšník nedokončil. Přišel se sebejistým vystupováním, pod jehož povrchem se však skrývala spousta obav a nedůvěry. Od osmnácti let pobýval převážně na ulici, vztahy s rodinou se narušily především kvůli drogám a výkonu trestu, při přijetí nebyl v kontaktu s nikým z rodiny již několik let.
Václav si v zařízení postupně uvědomoval, jak by si představoval svůj život. Měl jasno v tom, že prioritní je mít stálý příjem, díky kterému si bude moct koupit, co je potřeba, ale také že musí řešit i ostatní problémy - za pomoci našich pracovníků si vytvořil přehled svých dluhů a exekucí, které dosahovaly úctyhodné výše 350 000 Kč, přičemž v jejich velkém množství se nedokázal orientovat, natož kontaktovat exekutory a vyjednat jejich splácení. V jejich světle se mu pak hřejivá myšlenka na vlastní byt v nájmu zdála zcela nemožná, stejně jako obnovení kontaktu s rodinou.
Během prvního půl roku vyzkoušel různé pracovní pozice v několika firmách, nakonec našel práci, která mu vyhovovala. Díky pravidelné docházce, práci nad rámec svých směn, ochotě zaskakovat za ostatní spolupracovníky a spolehlivosti, si práci dokázal nejen udržet, ale dokonce po absolvování školení v zaměstnání povýšit a měl dokonce odpovědnost za několik dalších pracovníků, což se projevilo i na vyšším finančním ohodnocení.
Václav postupně získával sebedůvěru, naučil se rozvrhnout si své finance na každý měsíc tak, aby pokryl nejen své potřeby, ale i splátky exekuce, a dokonce si po menších částkách začal ukládat na spořicí účet, který hodlal využít na kauci na vlastní bydlení. V azylovém domě se zúčastnil společných akcí s ostatními klienty, a ve volném čase rád využíval možnost zdokonalit se ve vaření a pečení. Protože dokázal využít zkušenosti, které si zapamatoval z učebního oboru, naučil se samostatně připravit nejen složitější jídla, ale dokonce i cukrářské výrobky. Když upekl dort pro kolegy z práce, těžce je přesvědčoval, že není koupený, což ho velmi potěšilo.
Vzhledem k tomu, že se měl čím pochlubit, kontaktoval úspěšně nejdřív matku s bratrem, později i otce. Při pravidelných návštěvách navázal hezký vztah i s otcovou novou partnerkou a jejími dospělými dětmi a byl pozván na otcovu svatbu.
Ale nešlo všechno snadno… občas přišly deprese z výše dluhu, pocit beznaděje ohledně vlastního bydlení, smyslu života, partnerského vztahu… občasné porušení domovního řádu… ale vždy se dokázal vrátit k tomu, co si stanovil a k jistotě, že svobodný znamená být nezávislý na ničem, na nikom, a být bez dluhů.
Když odcházel z našeho zařízení, zbývala mu poslední splátka dluhu, která mu byla následující měsíc stržena z platu. Díky tomu, že se dokázal uskromnit a v zaměstnání chodil na mimořádné směny, zvládl si našetřit i dostatečnou sumu na vlastní podnájem. A zaslechli jsme, že přišla i láska…
